Pramení ve Žďárských vrších jižně od Radostína a v podstatě si zachovává severovýchodní směr až ke svému ústí do Labe. Z náhorní planiny ve Žďárských vrších se řeka prodírá Železnými horami a pod Žleby vtéká do Polabské roviny. Na nejhořejším toku protéká mezi loukami, ale pod Bílkem se zařezává do žulového podkladu a uprostřed lesů vytváří krásný kaňon v Doubravském údolí, kde přepadá úzkou soutěskou několika kaskádami přes velké balvany. Pod kaňonem řeka meandruje a spád se zvyšuje opět od Ostružna až na Pařížovské vzdutí. Ovšem koryto je zde již širší a přehlednější i když stále kamenité. Další zajímavý úsek je od přehrady Pařížov do Ronova. Zvláště peřeje pod Mladoticemi jsou opět obtížnější a romantické. Pod Ronovem má již řeka nížinný charakter a teče mezi loukami mírným proudem.
Sjízdnost: pro různé úseky platí z hlediska vodního stavu jiná kritéria. Sjíždí se horní tok z Bílku, úsek do Spačic a úsek z Pařížova do Ronova nad Dobravou. Plavba z Pařížova do Ronova trvá dvě hodiny. 

Labe sice již dávno není stříbropěnné, ale není ani tak špinavé jako tomu bylo před deseti lety a mnohde se v něm opět dá i koupat. Procházka po jeho březích nepostrádá na zajímavosti. V širším či užším pásu po obou březích od Týnce až po Veltruby se zachovaly lužní lesy. Vyzvednout je třeba především chráněnou přírodní rezervaci Veltrubský luh s koberci bledulí v předjaří. Obdivovat můžete i četná slepá ramena Labe s typickým rostlinstvem a živočišstvem, která zůstala po regulaci Labe v první polovině 20. století.